Jaro II.

Fešáci

1:MDmy čekali jFaro, a zCatím přišel mrDmáz,
tak strašlivou zFimu nezCažil nikdo z nDmás,
z těžkých černých mrFaků se stCále sypal snDmíh
a vánice sFílí v porCyvech ledovDmých.
Z chFýší dřevo mizí a mCouky ubývá,
dGmo sýpek se raději už nCikdo nedívá,
zvFěř z okolních lesů nám stCála u dveří
Gma hladoví ptáci přilCétli za zvěří, a stále blDmíž.
2:Jednoho dne večer, to už jsem skoro spal,
když vystrašenej soused na okno zaklepal:
"Můj synek doma leží, v horečkách vyvádí,
já do města bych zašel, doktor snad poradí."
Půjčil jsem mu koně, a když sedlo zapínal,
dříve, než se rozjel, jsem ho ještě varoval:
"Nejezdi naší zkratkou, je tam příkrej sráz
a v týhletý bouři tam snadno zlámeš vaz, tak neriskuj!"
3:Na to strašný ráno dnes nerad vzpomínám,
na tu strašnou chvíli, když kůň se vrátil sám,
trvalo to dlouho, než se vítr utišil,
na sněhové pláně si každý pospíšil.
Jeli jsme tou zkratkou až k místu, které znám,
kterým bych v té bouři nejel ani sám,
a pak ho někdo spatřil, jak tam leží pod srázem,
krev nám tuhla v žilách nad tím obrazem, já klobouk sňal.
*:NDměkdy ten, kdo spFěchá, se dComů nevracDmí ...
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T21:02:23.618+00:00
Výsledky hledání: